Někdy se stane, že se stavba nekoná, a přesto je to z mého pohledu to nejlepší, co se mohlo stát.
Přišel ke mně klient s požadavkem na projekt rodinného domu. Pozemek vlastní, co víc si přát.
Po prohlídce místa jsem zjistila, že tady by stavět opravdu neměl.
Křížem přes pozemek vede nadzemní vedení vysokého napětí, optický kabel a před parcelou stojí trafostanice. Ochranná pásma těchto sítí ukrojila z pozemku téměř polovinu plochy, na které lze stavět. Rodinný dům se nacházel doslova v obklíčení.
Pokud klient dům postaví, tyto sítě mu velmi omezí jakékoli další konání na jeho zahradě – např. stavbu bazénu.
Ale hlavně – blízkost vedení vysokého napětí nepříznivě působí na lidský organismus. Mluví se až o poruše krvetvorby.
Odpočinek a uvolnění se pod dráty vysokého napětí taky nedostaví. Může docházet k vážným poruchám spánku.
Místo pro stavbu rodinného domu jsem vyhodnotila jako zdraví nebezpečné.
Okolnosti se také snažily mému klientovi „napovědět“. Ačkoli zažádal o změnu územního plánu, aby jeho pozemek (nyní zahrada) mohl být pozemkem stavebním, kompetentní úřad jeho žádost opomněl a řízení se protáhlo o další rok a půl. A další a další nepříjemnosti, které celou záležitost komplikovaly, mu měly potvrdit, že stavět na tomto místě není dobrý nápad.
Od projektu jsem upustila pro pocit, že bych konala proti svému přesvědčení. Nemohu vyprojektovat dům v místě, které přímo ohrožuje zdraví.
Potkali jsem se po čase. Stavební povolení získal, stavět začal. Stavbu ale nedokončil. Rozchod s partnerkou a řešení finančního vyrovnání mu v pokračování stavebních prací zabránily.
Zřejmě si tím ale uchránil zdraví a finance. Možná, že partnerský vztah taky nebyl ten pravý. V každém případě má před sebou nový začátek – doufám, že na lepším místě.